Co je a co není šikana?

Hlavním kritériem při určování, zda se v konkrétních případech jedná o šikanu, bývá obvykle to, jak konkrétní čin vnímá člověk (dítě), proti kterému je čin namířen. Typickým znakem šikany je nepoměr sil mezi agresorem a obětí (silnější X slabší). Mezi dětmi stojí na straně agresorů obvykle děti velmi egoistické, kterým dělá radost, pokud vidí utrpení druhého člověka. Obětí se častěji stávají děti, které se nějak odlišují od průměru.

V současné době neexistuje žádný právní předpis, který by se speciálně zabýval otázkou šikanování mezi dětmi. Pro vnitřní potřeby škol byla šikana definována metodickým pokynem ministerstva školství jako „jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků.“

Jak šikanu rozpoznat a jak se v takové situaci zachovat?

Důležité je rozpoznat problém co nejdříve, a je tedy úkolem rodičů, aby byli poučeni o možných projevech šikany. Kdy je tedy dobré zbystřit pozornost?

• Nápadné je, pokud dítě nehovoří o žádných kamarádech ze školy, doma jej spolužáci nenavštěvují, netelefonují a dítě ani s nikým nechodí ven a většinu času se zdržuje doma.
• Často je na dětech pozorovatelný strach a úzkost, zejména v době, kdy mají jít do školy. Dítě odkládá odchod z domova, do školy se snaží dostat co nejkratší cestou či prosí o odvoz autem.
• Vidět můžeme i různé psychosomatické příznaky. Dítě nemá chuť k jídlu, často jej bolí hlava, má výkyvy nálad a častou nevolnost. Taktéž je podezřelé neklidné spaní provázené děsivými sny.
• Může se stát, že přestože dítě chodí do školy se svačinou, vrací se hladové (v případech, kdy agresoři dítěti vezmou svačinu či peníze na ni). Stejně tak, je možné, že dítě vás žádá o peníze, aniž by uvedlo důvěryhodný důvod.
• Dítě může být apatické, nesoustředěné, bez zájmu o učení. Často odmítá sdělit, co jej trápí.

Pokud něco ze zmíněných projevů na svém dítěti pozorujete, měli byste zvýšit pozornost. V tento moment je velmi podstatné dítěti naslouchat, projevit podporu a snažit se přesvědčit jej o důležitosti toho, aby se vám svěřilo. Povzbuďte ho a zapuďte jeho obavy, že se jedná o žalování a že se tím celá věc jen zhorší. Ideální je, pokud se vám s celým problémem dítě svěří samo. Snažte se zjistit co nejvíce možných podrobností o tom, co přesně se stalo, jak dlouho se to děje, kdy a kde. Rozhovor s dítětem veďte v klidu a dávejte mu najevo své porozumění.

Dítě ani dospělého nesmí nikdo k vyprávění o traumatizující situaci nutit. Pokud se nechce svěřit, což se pochopitelně stává například z důvodu studu, musí člověk vyčkávat, dokud postižený nepřijde sám. Rodič by se měl snažit s dítětem mluvit o jiných věcech, aby dítě mělo pocit, že o jeho vyprávění matka nebo otec stojí a bude mu naslouchat. Pokud se dítě zpovídá, nesmí dát rodič najevo přehnané emoce. Hysterický rodič, který celou situaci ještě víc dramatizuje, není příliš nápomocen, spíše celou situaci ještě zhorší, stejně jako rodič lhostejný.

V době řešení celého problému poskytněte dítěti svou ochranu, doprovázejte jej na cestě do i ze školy, komunikujte s ním a věnujte mu svůj volný čas. Dítě ujistěte o tom, že udělalo dobře, když se vám svěřilo. S řešením je samozřejmě nutné obrátit se na školu. Vhodné je, pokud tam zajdete (nejlépe oba rodiče společně) a promluvíte si s třídním učitelem či ředitelem školy. Nekompromisně požadujte odborné řešení a odmítněte jakékoliv nezkušené zásahy do řešení. Pokud škola přizná, že k tomuto nemá odborné zkušenosti, domluvte se, že společně najdete odborníka, který s řešením pomůže. Pokud to shledáváte nutným, je možné přeřadit dítě do jiné třídy. V případě, že škola má odborníka v dané problematice, domluvte s ním další postup. V nejhorším případě škola o celou situaci nebude jevit zájem, či vám slíbí, že to vyřeší, ale přesto se nic dít nebude. V takovémto případě máte právo informovat příslušného inspektora, či pracovníka školského úřadu a požadovat odborný zásah a poskytnutí pomoci. Po celou dobu trvejte na tom, že chcete být informováni o veškerých podniknutých opatřeních.

Kyberšikana – nepříjemná novinka

Speciální druh šikany tzv. kyberšikana využívá k obtěžování oběti elektronických prostředků- počítače či telefonu. Za kyberšikanu je považováno nevhodné kontaktování, vyhrožování, napadání či zesměšňování (pomocí SMS, emailů atd.), případně jednání, které se děje za zády napadaného (zveřejňování fotek a videozáznamů, kritika a jiné). Agresor vystupuje anonymně, pseudonym mu poskytuje jistou ochranu před odhalením.

Co vede lidi k tomu, aby šikanovali druhé?

Osoba, která ubližuje druhým, se nazývá agresor. K šikaně může mít hodně důvodů. Může trpět psychickou poruchou, sexuální úchylkou (sexuální deviace), vybíjet si na druhé osobě vztek, řešit si své osobní problémy, zvedat si sebevědomí a mnoho jiného. Podle statistik agresoři často jsou nebo v minulosti byli sami obětí šikany a mnohdy si neuvědomí, že jejich chování je nesprávné.

Kdo je nejčastěji obětí šikany a jak to lze poznat?

Obětí může být jakákoli osoba, dá se říci kdekoli a kdykoli. Stačí být v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Agresor si oběť může dlouho vyhlížet nebo ji potká na ulici a je jeho typ nebo mu připomíná někoho, koho nesnáší. Obětí se často také stávají lidé, kteří jsou nějakým způsobem zvláštní, odlišní a to pozitivně i negativně (vzhledem, chůzí, vyjadřováním, oblékáním). Agresoři si většinou vybírají snadnou oběť, je jednodušší napadnout nesmělou a bázlivou osobu než sebevědomého člověka.

Jestliže je člověk fyzicky týrán, poznáme to podle podlitin a šrámů na těle. Psychické týrání se však projevuje různě. Mnohdy na sobě oběť šikanování nedá znát, chová se normálně, přitom uvnitř prožívá muka. Cítí se poníženě, zneužitě, méněceně, má pocit viny a studu. Většinou se však šikanování projeví i na chování. Postižení lidé se náhle začnou chovat jinak, než je u nich běžné. Změní styl oblékání, snaží se být nenápadní, vyhýbají se společnosti, nechtějí chodit do práce, děti do školy. Často jsou ustrašení, vyleká je každá drobnost, mají strach z lidí nebo jen některých typů osobností. Děti se začínají raději bavit s mladšími dětmi nebo vůbec nechtějí kontakt s dětmi. Přestávají chodit ven.

Oběti často trpí psychickými problémy, depresemi, úzkostným strachem, objevují se u nich poruchy spánku (nespavost, noční můry).

Rodiče mívají po zjištění šikany na svém dítěti pocit, že se člověku, který se takového jednání dopustil, musí pomstít, také mu způsobit bolest či „pocuchat“ jeho psychiku. Rodičovská pomsta by však byla nezákonným jednáním. Jedinou možností, jak se pomstít, je promluvit si a řešit problém s rodiči a školou agresora, v případě trestných činů uvědomit příslušné orgány (PČR, státní zastupitelství) či se dovolávat spravedlnosti u soudu.

Dětští a mladiství útočníci

Odpovědnost za šikanování, které nese znaky trestného činu, mají agresoři, byť se jedná o děti. V tomto případě je nutno rozlišovat, zda v době šikanování tyto útočící děti již dosáhly věku patnácti (nebo dokonce osmnácti) let, či nikoliv. Studenti, kteří dosáhli věku osmnácti let, jsou posuzováni bez jakýchkoliv výjimek podle trestního zákona.

U mladistvých (patnáct až osmnáct let) již je také dána trestní odpovědnost podle trestního zákona, avšak s některými omezeními, z nichž asi nejpodstatnější je omezený výčet trestních opatření a snížení sazeb některých trestních opatření na polovinu oproti trestům ukládaným dospělým pachatelům.

V případě nezletilých pachatelů (tedy mladších patnácti let) se nejedná o klasickou trestní odpovědnost, přesto se jednáním takovýchto pachatelů orgány činné v trestním řízení zabývají a soud pak za ně může uložit zákonem stanovená výchovná opatření, a to od pouhého dohledu až po ochrannou výchovu vykonávanou v příslušném ústavu.

Některá jednání šikanujících dětí nemusejí dosahovat takové intenzity, aby bylo možno je posoudit jako trestný čin. Mohlo by se však jednat o přestupek, a to pravděpodobně o přestupek proti občanskému soužití nebo přestupek proti majetku. Za přestupek jsou odpovědné osoby od 15 let svého věku, přestupky projednávají příslušné obecní nebo městské úřady. Za přestupky lze uložit napomenutí, pokutu, zákaz činnosti či propadnutí věci.

Jakých trestných činů se mohou dětští agresoři dopustit při šikanování spolužáků?

Podívejme se do trestního zákoníku*

Vydírání (§ 175) – útočník nutí svou oběť násilím nebo pod pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy k tomu, aby něco konala, opominula nebo strpěla (budeš mi nosit tašku, jinak tě zbiju).

Loupež (§ 173) – útočník užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí k tomu, aby se zmocnil cizí věci (násilné vymáhání např. peněz nebo stravenek na oběd, osobních věcí apod.).

Omezování osobní svobody (§ 171) – útočník oběti bez oprávnění brání užívat osobní svobodu (např. je známý případ strkání hlavy oběti do záchodu, opakované zamykání na záchodě apod.).

Ublížení na zdraví (§ 145 a § 146) – důsledkem šikany je ublížení na zdraví oběti, a to buď ublížení lehké, nebo i těžšího stupně. Pokud by agresorovi byl prokázán alespoň nepřímý úmysl směřující k usmrcení oběti, mohlo by jednání být posuzováno i jako vražda (§ 140).

Krádež (§ 205) – útočník oběti okrádá o jejich věci. Musí přitom být splněna podmínka, že buď škoda převýší 5.000,- Kč, nebo je způsobena vloupáním (např. do šatní skříňky), nebo pachatel odcizí věc, kterou má jiná na sobě či při sobě, nebo se pokusil věc odcizenou uchovat násilím, nebo tak učiní v době evakuace, případně stačí, pokud již byl v posledních třech letech pro trestný čin (provinění) krádeže potrestán.

Poškození cizí věci (§ 228) – útočník úmyslně zničí nebo poškodí věc náležející oběti a způsobí tak škodu převyšující 5.000,- Kč. V současné době, kdy děti nosí do školy drahé mobilní telefony či přehrávače, je tento způsob šikany poměrně reálný.

Útisk (§ 177) – jedná se o situaci, kdy útočník již bezprostředně nenapadá svou oběť, ale využívá toho, že oběť sama se ho v důsledku dřívějšího jednání bojí. Útočník tak pouze zneužívá tíseň oběti k tomu, aby něco konala, opominula nebo strpěla (žák např. dává spolužákovi bez protestů svou svačinu, protože se ho z dřívější doby bojí. Občas se stává, že útočníci tímto způsobem nutí své oběti např. k drobným krádežím ve svůj prospěch).

Znásilnění (§ 185) – násilné donucení (stačí i pohrůžka bezprostředního násilí) k pohlavnímu styku (i homosexuálnímu). Tohoto trestného činu se lze dopustit i bez násilí, pokud pachatel využije bezbrannosti oběti.

Sexuální nátlak (§ 186) – násilné donucení (stačí i pohrůžka bezprostředního násilí) k sebeukájení, obnažování a dalším praktikám.

Pohlavní zneužití (§ 187) – soulož s osobou mladší patnácti let případně jiné pohlavní zneužití takové osoby. Zdánlivě nevinné osahávání děvčat spolužáky může být pro oběť značně traumatizující a může být posouzeno jako tento trestný čin.

Svádění k pohlavnímu styku (§ 202) – útočník nabízí oběti úplatu nebo nějakou výhodu za pohlavní styk případně za pohlavní sebeukájení nebo dokonce jen za obnažení. I toto může být způsob šikany. Útočník se v daném případě nechová vysloveně agresivně, ale zneužije např. sníženého intelektu své oběti (když se přede mnou svlíkneš, dám ti tatranku).

Kuplířství (§ 204) - pachatel svou oběť zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce nebo z takové prostituce kořistí. Je to smutné, ale v některých sociálních skupinách se prý tzv. „pasáci“ objevují už ve vyšších ročnících základní školy.

Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (§ 283) a šíření toxikomanie (§ 287) – šíření drog a svádění k jejich užívání je trestné. Šikana může spočívat např. v nucení slabšího spolužáka k užití drogy (nebuď srab a dej si, jinak ti nabančíme).

Nebezpečné pronásledování (§ 354) – jde o tzv. stalking. Pachatel oběť pronásleduje, neustále se snaží být v její blízkosti, může jít i o vydírání. Mezi dětmi v současné době elektronického boomu půjde asi nejčasteji o tzv. kyberšikanu, tedy o pronásledování pomocí SMS zpráv či e-mailů.

Pokud si sami nevíte rady, můžete se obrátit na nejbližší občanskou poradnu. V Mostě je to občanská poradna Diakonie ČCE - Střediska sociální pomoci v Mostě, která sídlí v 5. patře mosteckého Business Centra na tř. Budovatelů.

*Zákon číslo 40/2009Sb., trestní zákoník